Skip to content →

Zhodnocení 6. semestru na FIT VUT

Šestý semestr měl být v mém případě docela jednoduchý – většinu kreditů jsem nahrabal již v dřívějších semestrech, takže zde jsem se nemusel nijak přetínat. Tedy to je teorie. Krom samotné bakalářské práce jsem měl akorát IZMA (Základy marketingu) a IW5 (Programování v .NET a C#). To celé samozřejmě mělo být zakončeno státní závěrečnou zkouškou, na kterou jsem neslyšel zrovna kladné ohlasy.

Výjimečně toto zhodnocení nezačnu tabulkou, protože dělat tabulku na tři předměty mi nepřijde zrovna šťastné řešení. Celkově toto zhodnocení bude strukturováno jinak, protože státnice si zaslouží svůj vlastní blok, i když nespadala pod žádný předmět.

Volitelné předměty

Jak jsem již výše psal, tak jsem měl dva volitelné předměty – IZMA a IW5. Šel jsem do toho s tím, že mi stačí, když dám jeden z těch dvou předmětů, neboť jsem měl již dost kreditů. Nicméně bál jsem se mířit na rovných 180 kreditů, takže jsem si raději vzal jeden předtím navíc. IZMA byla mým prvním (a posledním) předmětem na podnikatelce. O podnikatelce kolují různé městské legendy, jako například, že se jedná o nejtěžší střední školu v Brně a podobné.

Nicméně musím říci, že předmět jako takový se mi docela líbil. Krom přednášek (na které jsem nechodil) zde každý týden byla i povinné cvika. Každou hodinu se na cvikách probíhalo nějaké většinou předem určené téma. To se na můj vkus probíralo možná až moc podrobně, respektive všechno bylo opakováno tak desetkrát. Každopádně přístup vyučujícího mě příjemně překvapil, něco takového jsem na FITu nezažil. Od první hodiny totiž šlo na paní doktorce Kaňovské vidět, že ji jde o to, ať si studenti něco odnesou. První hodinu se nás zeptala, co by koho zajímalo, a podle toho vytvořila další přednášky. Dokonce jednou na cvikách byl i nějaký markeťák z praxe.

Nicméně krom víceméně povinných bodovaných cvičení zde byla i půlsemestrálka a semestrálka. Na obojí se mi moc nechtělo učit, a tak jsem se moc neučil. Půlsemestrálku jsem napsal (pod)průměrně, což nakonec vedlo k tomu, že zápočet jsem dal jenom těsně, což jsem ale zjistil, až když jsem se učil na zkoušku. Ani mě nenapadlo, že bych něco takového mohl nezvládnout. Předmět z FP jsem tedy solidně podcenil, ale naštěstí se mi to nevymstilo. Zkouška jako taková byla docela přátelská, byly tam ty hlavní témata z probrané látky + otázka na popis existující reálné kampaně, takže bylo třeba i na zkoušce přemýšlet, což mi vůbec nevadilo.

Co se týče IW5, tak tam už to bylo mnohem horší. Shrnul bych to asi tak, že to bylo moje jediné F za celé studium. Samozřejmě kdybych ty kredity nutně potřeboval, tak bych to asi nějak zvládnul, ale předmět jako takový tak znechutil mě i mé kolegy z týmu, že jsme se na to raději vykašlali. Předmět je zaměřen na programování v C#, s důrazem na pěkný kód a efektivní programování. Cvičení byly docela zajímavé, i když se v zásadě jednalo o opisování kódu od cvičícího zakončeného na konci samostatnou úlohou. Výklad byl zajímavý, bylo do nás sypáno fakt hodně zkratek z Visuálka, dost příkladů použití ReSharperu, obojí se mi fakt líbilo. Problémem byl ale projekt.

I u projektu byl totiž kladen důraz na pěkný kód. Co ale vlastně znamená pěkný kód? Nějaké jiné pravidla používali cvičící, nějaké jiné ReSharper. V tomto ohledu jsme trochu narazili. Projekt byl rozdělen na tři částí, s tím že po třetí části měla následovat slovní obhajoba. Nicméně my jsme s kolegy v týmu byly po první části již totálně demotivovaní, protože jsme si s tím fakt vyhráli, a měli jsme jenom 7 bodů z 10, zatímco kámoši, kteří to udělali v den odevzdání asi za hodinu měli snad plný počet bodů. Důraz na kvalitu kódu, na správný návrh mi zde paradoxně docela i vadil. Celý projekt totiž vůbec nebyl obsáhlý, co se týče funkcionality, takže požadované velké množství vrstev (a tedy i tříd) mi přišel docela nesmyslný. Nejvíce času jsme netrávili řešením algoritmických problémů, ale jak navzájem provázat všechny třídy, aby kód byl pěkný.

Při závěrečné obhajobě projektu jsme s kolegy selhali a zapomněli implementovat jednu must-have funkcionalitu. Krom toho jsme schytali i vlnu docela konstruktivních hejtů. Byly pak možnost i opravné obhajoby, nicméně byl na výběr jenom jeden termín, na který jsem nemohl. Žádný z našeho týmu ale tento předmět nepotřeboval nutně absolvovat, a vlastně toho už všichni měli po krk. Celkově jsem tak dosáhl 48 bodů a dostal tak své první a poslední F na FITu.

Bakalářka

Kdyby někoho zajímala moje bakalářská práce, tak si ji může přečíst tady, krom samotné práce jsou tam dostupné i posudky. Na první pohled se může zdát, že když jsem dostal B od vedoucího i oponenta, tak že jsem docela chytrý a že mi BP nedělala zas takové problémy. Nicméně opak byl pravdou. Kombinace věcí do školy, práce a bakalářky je čiré zlo. O praktické části se nebudu moc zmiňovat, ta mě sice stála hodně nervů, ale hodně jsem se i naučil, celkově jsem se svým tématem byl docela spokojený.

Psaní textů bylo horší. Prvních 10-15 normostran bylo fakt jednoduché napsat, protože jsem popisoval ty podstatné části, od zadání přes návrh až po implementaci. Bohužel BP musí být dlouhá alespoň 30 normostran, a tak bylo třeba zdvojnásobit velikost moji práce. Musel jsem se tak uchýlit k popisu i méně zajímavých věcí – pochopil jsem, proč úplně každý, kdo dělá nějaký IS, tak popisuje, co je to HTML, CSS, Javascript, jQuery a další pojmy…

A pozorní čtenáři si jistě všimli, že hned na první straně bakalářské práce mám docela závažnou chybu. Místo anglického názvu práce mám pouze podnadpis „THESIS TITLE“. Této chyby jsem si samozřejmě všiml až tehdy, když jsem v den odevzdání si nechal práci vytisknout, a už jsem neměl prostor to napravit. Napsal jsem tak svému vedoucímu i studijnímu poradci, jak moc to je závažná chyba, a jestli se nemám třeba rozloučit s možností vystudovat za tři roky. Naštěstí oba mě ujistili, že i když to je docela průser, tak jedna formální chybka by to hodnocení neměla zas tolik shodit.

Když jsem pak svoji práci ukazoval oponentovi (mnohem lehčí je se s oponentem domluvit na prezentaci než spoléhat, že si sám rozjede celé prostředí, aby si ten web rozchodil lokálně), tak se mi přiznal, že se moji práci s kolegy smál. Právě kvůli té chybě. Ale zároveň mě ujistil, že ta chyba neovlivní hodnocení mé práce, za což jsem byl rád. Ve výsledku tak za B od vedoucího i oponenta jsem byl velice spokojený, říkal jsem si, že nemám úplně špatnou výchozí pozici na státnice…

Státnice

Učení na státnice probíhalo dost podobně jako na všechny ostatní zkoušky na FITu. Neměl jsem vlastní zápisky, používal jsem již materiály z předchozích let. A jak to už tak bývá, tak kvalita materiálů byla dosti kolísavá, takže netriviální množství času jsem strávil hledáním správných materiálů na určité otázky, sem tam i doptávání se kolegů, jestli daný materiál není úplně mimo.

Samotné okruhy byly docela děsivé – každý povinný předmět měl minimálně jednu, často i více okruhů. Znamenalo to tedy, že člověk by se si měl zopakovat látku skutečné celého bakalářského studia. V mém případě to navíc často bylo spíše poprvé naučit, protože předtím jsem se většinou učil jen to, co se často objevuje na zkouškách. Bohužel na státnicích se objevují trošku jiné otázky než na zkouškách, takže plno věcí jsem pochopil až při učení na státnice. Což vlastně není vůbec špatné – pár lidí mi říkalo, že učení na státnice je super, protože díky tomu již došlo, jak všechny předměty jsou spolu navzájem propojené. Ke stejnému poznání jsem úplně nedospěl, každopádně bylo dobré vidět, jak se nějaký princip objevuje v HW a pak i v databázích nebo OOP.

Dohromady jsem se učil tak 2-3 týdny po večerech a poslední týden „naplno“. Moje učení naplno nebylo tak na 100 %, protože mě to už moc nebavilo, a tak jsem docela dost prokrastinoval. Každý okruh jsem si dvakrát přečetl, kouknul se, na jaké otázky se ptali a na ty se pokusil zodpovědět. Pak jsem se to začal pořádně učit, s mírným zaměřením na okruhy, které jsem považoval za nejpravděpodobnější. Každopádně nedoporučuji spoléhat se na komisi! Dle Facebooku a doslechu totiž plno lidí selhalo nebo téměř selhalo jenom proto, že dostali otázku, kterou „z dané komise nikdo nezkouší“. Já měl byl na řadě ve čtvrtek, a tak jsem viděl, co kdo zkouší na témata. A bylo tam fakt plno překvapení, například jsem nečekal, že grafici zkouší nejenom grafiku a signály, ale i matiku jako takovou, jako třeba pravděpodobnost. Ještě tak 2 dny před svým termínem jsem si kompletně procházel matiku, což se vyplatilo.

Takto pan doktor Křena ohodnotil naše snahu o analýzu toho, co kdo zkouší...
Takto pan doktor Křena ohodnotil naše snahu o analýzu toho, co kdo zkouší…

Den D

Dle rozpisu jsem měl být zkoušený jako devátý v pořadí, což znamenalo, že na mě mělo dojít v deset ráno, ve škole jsem měl být hodinu předem, tedy v devět. Vstal jsem tedy o půl sedmé ráno, dal se do kupy a do cca půl deváté se ještě učil. Snažil jsem si projíždět grafiku, protože z té jsem měl fakt strach – bylo na to docela dost okruhů, u každého asi milion pojmů a navíc jsem měl grafika v komisi, takže šance, že si vytáhnu grafiku, nebyla zrovna malá.

Jak jsem dorazil do školy ke správné učebně, tak mě čekalo menší nepříjemné překvapení – komise za 2 hodiny dokázala nabrat skoro hodinu zpozdění. A aktuální statistiky taky nebyly zrovna přívětivé, z prvních pěti lidí to dva nedali. A to dle mé analýzy jsem měl snad tu nejlepší možnou komisi bez jakéhokoliv „vraha“. Když vylezl ze zkoušky sedmy v pořadí a zahlásil, že to nedal, tak ta bilance se mi fakt nelíbila – 4 dali, 3 nedali. Já byl tou dobou sám o sobě nervózní, a tohle mi vůbec nepřidalo. V duchu jsem si zkoušet říkal nějaké základní definice z IFJ (toho jsem se taky bál), abych si uvědomil, že už si nedokážu vybavit základní pojmu typu, co je to abeceda. Vzdal jsem tedy učení a šel jsem řešit pracovní e-maily. Jako jedinou svoji záchranu jsem viděl to, že si u státnic vytáhnu převody čísel, což je ta úplně nejvíc lehká otázka. Proto mě vůbec nepotěšilo, když přesně tuhle otázka měla ta, co šla přede mnou. Než jsem vešel do místnosti, tak se mě nějaká holka s klukem (asi druháci) zeptali, jestli se můžou na mě podívat. Obhajoby jsou totiž veřejné, nicméně v praxi je na studentovi, koho nechá se na něj dívat. Snad všichni přede mnou je odmítli, nicméně mě bylo úplně jedno, kdo se na mě bude dívat, tak jsem jim řekl, že klidně můžou jít.

Obhajoba BP

Nicméně před samotným zkoušením je ještě obhajoba BP. Toho jsem se vůbec nebál, protože jsem měl od vedoucího i oponenta za B, a otázky oponenta nebyly nijak hrozné. Před samotnou prezentaci mi vedoucí komise řekl, ať spěchám, protože není čas. To mi vyhovovalo, protože jsem se pak nemusel bát, že prezentaci zvládnu moc rychle. Na prezentaci je totiž přesně vyhrazený čas, který by se vážně neměl překročit, a naopak člověk se chce vychválit co nejvíce, a tak to ani nechce moc krátké. Já si připravil cca osm slajdů, ty si nechal schválit od vedoucího práce a ty jsem si dohromady 2x odříkal. Při samotné prezentaci jsem si jenom v duchu pořád dokola říkal „zpomal“, protože když jsem nervózní, tak mluvím ještě o úroveň rychleji než normálně.

Z celé komise mě sledoval akorát vedoucí komise a druháci. Zbytek komise si dělal svoje, ale poslouchali. Po prezentaci přišel čas na přečtení posudků k práci vedoucím komise. Tehdy jsem pochopil, kde se vzalo to zpoždění. Vedoucí komise totiž strávil tak 10 minut čtením obou posudků v kompletním znění. A to jsem si myslel, že se z obou posudků čte akorát závěrečná část. A aby toho nebylo málo, tak mě vedoucí komise vyzval k zodpovězení otázek oponenta stylem „Prosím rychle a stručně, spěcháme“. Tak jsem rychle a stručně odpověděl na první otázku (kdy se používá GET a kdy POST), na což mi bylo řečeno „Tohle bylo až moc rychlé, zeptal bych se na podrobnosti, ale nemáme čas“ a tak jsem šel k druhé otázce. Ta spočívala v tom, jaké jsou další technologie pro tvorbu formuláře (formuláře byly klíčovou funkcionalitou mé BP). Tak jsem tedy popsal Google Forms a podobné, a popsal, co jim chybělo za potřebnou funkcionalitu. Zde jsem se opět dočkal ne zrovna příjemné reakce, kdy mi vedoucí komise řekl, že on tu otázku pochopil jinak. To jsme si tedy nějak vyjasnili, a tak jsem šel ke třetí otázce. Ta byla docela zákeřná, neboť jsem měl popsat, jak se šlo vyhnout chybám, které byly odhaleny při uživatelském testování. Řekl jsem tedy, že šlo tomu předejit psaním jednotkových, tzv. unit testu. V tu ránu každý z komise zvedl hlavu, a někteří členové dokonce uznale pokývali hlavou. Tím tedy skončila obhajoba BP.

Zkouška

Nyní přicházela ta horší část – ústní zkouška. Posadil jsem se tedy a čekal, co ke mě přijde zezadu za papírek. V duchu jsem si říkal, že je mi vlastně jedno, co dostanu, protože neexistovala otázka, kterou bych si v té chvíli přál vytáhnout. Když jsem si pak na papírku přečetl, že mám pravděpodobnost, tak jsem byl docela rád. Přesně tu jsem se totiž učil dva dny předtím se svým spolubydlícím a říkal mu, o čem bych asi tak mluvil. A učil jsem se ji právě proto, že mě překvapilo, že grafici zkouší i obyčejnou matiku – což se mi přesně teď stalo. Minutu na přípravu jsem tedy využil tím, že jsem si napsal asi deset klíčových pojmů, které bych měl postupně během cca pěti minut zkoušení zmínit. Pak přišlo samotné zkoušení. Jako první jsem chtěl začít tím, co to je vlastně pravděpodobnost. Bohužel hned v půlce první věty mi došlo, že vlastně neznám slovní definici pravděpodobnosti, a tak jsem dle hesla fake it till you make it dejme-tomu-že-elegantně přešel k základnímu vzorci a poté k dělení pravděpodobnosti na diskrétní a spojitou. To jsem měl naučené docela pěkně, tak jsem to odvykládal a pak jsem byl vyzván, ať jdu k tabuli a nakreslím nějaký graf hustoty pravděpodobnosti rozdělení spojité náhodné veličiny. Já si vybral normální rozdělení, a tak jsem šel nakreslit Gaussovku. Poté, co jsem našel nějaký funkční fix, co psal, tak jsem začal kreslit. Nebyl jsem si jistý, jak se značí osy, nicméně jsem si to úspěšně domyslel. Pak jsem dostával různé (náhodné) dotazy týkající se grafu a pravděpodobnosti obecně, na které jsem úspěšně odpovídal. Pak mi bylo řečeno, že jsem vynechal jeden důležitý fakt, ke kterému se mě pokusí navést pomocí dobře položené otázky. Dostal jsem tedy otázku, zamyslel se, došlo mi, o co šlo (zjednodušeně: normální pravděpodobnost se nepočítá pro bod, ale pro interval) a to jsem řekl. Poté se zeptal, jak se spočítá, tak jsem řekl že pomocí určitého integrálu, a to stačilo. Bylo mi řečeno, že tedy můžu jít na chodbu, ať se můžou poradit o známce. Tohle mi asi museli říci třikrát, protože mi přišlo, že to zkoušení trvalo tak minutu a tak jsem byl zmatený.

Jak jsem vylezl na chodbu, tak jsem byl vysmátý a všem (bylo to mířeno na kámoše, ale asi to slyšeli všichni) ostatním řekl, že to byla sranda, že jsem si vytáhnul matiku a že jedu na A. Po cca minutě jsem byl zavolán zpátky do třídy, kde mi řekli, že se u BP přiklonili k posudkům, tedy za B, a že z ústní části za své kvalitní odpovědi dostávám A. Celkově tedy B. Podal jsem si s vedoucím komise ruce a chtěl jsem odejít. Naštěstí mě ještě přerušili, že jsem si tam nechal flashku s prezentací. Flashku jsem si tedy vzal a šťastný odešel z místnosti. Kámošovi, co šel hned za mnou jsem popřál hodně štěstí a začal jsem o svém úspěchu informovat ostatní – rodinu, přátele, kolegy, Twitter, Facebook.

Na Facebooku byl z toho můj historicky nejúspěšnější status. Asi bych těch titulů měl dosahovat častěji...
Na Facebooku byl z toho můj historicky nejúspěšnější status. Asi bych těch titulů měl dosahovat častěji…

Poté, co to kámoš taky dal, tak jsme šli společně na slavností oběd…do menzy. Oba jsme z toho měli smíšené pocity. Bylo super, že ty tři roky stresu už byly za námi, a že nás oba čekají už jenom světlejší zítřky – ani jeden z nás neplánoval na FITu pokračovat. Nicméně vyděsilo nás, že to, jestli jsme hodni mít titul Bc bylo určeno na ústní zkoušce, která trvala i s obhajobou BP cca 15 minut. Jak lze za 15 minut ohodnotit 3 roky studia? Navíc jsme si vzpomněli na plno kámošů, kteří se škole věnovali mnohem poctivěji než my, ale protože jim (na rozdíl od nás) šlo hlavně o to, se co nejvíce naučit, a ne jenom projít, tak je nakonec ze školy vyhodili.

Published in FIT VUT

Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *