Skip to content →

Zhodnocení 5. semestru na FIT VUT

Na pátý semestr jsem se vůbec netěšil, protože jsem zaslechl mnoho městských legend o tom, jak učitelé nechali kvůli jednomu chybějícímu bodu na zkoušce studenty prodlužovat o rok. Navíc mi plno lidi říkalo, že pátý semestr je ještě horší než ten čtvrtý. Samotný semestr je prý o něco méně náročný, ale zkouškové je mnohem horší. Jak už to tak bývá, tak městské legendy neříkaly celou pravdu a semestr jako takový vlastně nebyl vůbec hrozný. Nicméně nic lehkého to nebylo, dokonce podruhé za studium jsem šel na třetí termín. A naštěstí několik projektů šlo dělat ve dvojici, takže díky správné časové organizaci ani nebyly tak časově náročné.

Co se týče mého průměru, tak jsem si ale pohoršil. Minulý semestr jsem měl průměr necelých 2,5, nyní jsem jej překročil a měl jsem průměr 2,535. Co se týče umístění v ročníku, tak jsem na 167. místě z celkem 183 lidí, co zvládlo všechny předměty. Počet lidí, co vše zvládnul, opět mírně klesl, ale to je na FITu klasika. A jelikož v průběhu psaní tohoto reportu jsem ztratil přístupy do wisu (protože opouštím VUT a jdu na MUNI, ale o tom zase jindy), tak už nemůžu všude podrobně psát, kolik jsem měl z čeho bodu a tak.

Hodnocení
Předmět Počet bodů Známka
Informační systémy 67 E
Mikroprocesorové a vestavěné systémy 56 D
Modelování a simulace 68 D
Periferní zařízení 50 E
Síťové aplikace a správa sítí 65 D
Semestrální projekt 75
Tvorba uživatelských rozhraní 81 B
Rétorika

IIS – Informační systémy

Dle doslechu jeden z těch lehčích předmětů. Nikdo mě neupozorňoval na jakékoliv speciality v tomto předmětu, vše je prý tak nějak průměrné těžké. Po absolvování předmětu musím říci, že mám z toho stejný pocit. Jak už u mě bývá klasikou, tak jsem na přednášky nechodil. Nicméně dle poctivějších spolužáků jsem prý ani o nic nepřišel – přednášející prý jenom čte to, co je napsané na slajdech. Ty byly vcelku průměrné – většina věcí byla napsaná srozumitelně a dávala smysl, ani zde nebylo žádné grafické peklo, nicméně pár věcí jsem si musel dohledávat na internetu. Největším problémem bylo paradoxně tyto slajdy vůbec sehnat – byly docela skryté na školních stránkách garanta.

Celkově co se týče studijních materiálů, tak zde byl docela chaos. Na půlsemestrální zkoušku jsem se učil snad se 4 různých oficiálních zdrojů. Nutno ale poznamenat, že to mělo svůj výsledek –možných 19 bodů jsem dosáhl na šestnáct. Tak dobře jsem půlsemestrálku už nenapsal dost dlouho. Bylo to i tím, že na půlsemce nebyly žádné zrady, vše, co tam bylo, bylo tak nějak očekávané.

Projekt taky nebyl žádný problém, jelikož byl ve dvojicí. To v mém případě znamenalo, že většinu práce ten druhý, zatímco já řešil jiný projekt (ITU). Nicméně říkal, že tvorba projektu mu trvala necelý týden, což nakonec vedlo na 25 bodů z možných 30. Zvládl(i) by to asi i lépe, nicméně jsme si říkali, že není nutno jet na plný počet bodů a že bude lepší ten čas věnovat jiným projektům.

Zkouška už byla ale něco trochu jiného, mnoho lidí překvapila. Byla zaměřena na stejnou tématiku jako zkoušky z let minulých, nicméně otázky byly jinak položené. Což mnoha lidem, co se učili pouze to, co bylo v loni, udělalo velké problémy. Tedy i mě to udělalo menší potíže, ale naštěstí jsem dané látce tak nějak rozuměl, tak jsem to zvládl na 24 bodů z 51 možných, což v součtu vedlo na 67 bodů, tedy D.

IMP – Mikroprocesorové a vestavěné systémy

Poslední povinný HW předmět. Z toho samo o sobě vyplývá, že jsem měl z něj docela respekt. Navíc mi plno lidí říkalo, že ta látka ani není nijak zajímavá, projekt komplikovaný a že zkouška je totální peklo. No nebudu napínat, cítím to podobně. Na přednášky jsem nechodil a jenom párkrát jsem si něco pouštěl ze záznamů. Na většinu věcí mi postačili slajdy nebo kamarádi, které HW aspoň trochu bavil a byli ochotní mi to vysvětlit. Ta látka totiž není v zásadě komplikovaná, většina věcí do sebe pěkně zapadá.

To ale nic nemění na tom, že půlsemestrálka byla totální peklo. Tak šílené otázky jsem ještě nikdy neviděl. Ano, byly to věci, které se brali na přednáškách atp., ale otázky typu “Jaké je napětí na portu XYZ” mi přišlo nemožné vědět, pokud člověk není do HW vyloženě zažraný. Byl tam i jeden příklad na Asemblery, nicméně vzhledem k instrukcím, které kolovali pouze na slajdech skutečně pomalým tempem i tato otázka byla docela obtížná. A nakonec podle toho vypadal i samotný histogram, kde cca 60 % lidí mělo méně než polovinu bodů z půlsemky. Osobně jsem se svými 4,5 body z 19 byl mírně pod průměrem.

Naštěstí projekt nebyl nijak neférový či jiným způsobem velice obtížný. Nevyšlo mi zadání, které jsem chtěl, protože jsem v době registrací byl na Swingu, a tak jsem registrace nechal na svého kamaráda. Ten samozřejmě selhal, tak mi vybral docela náhodné zadání – řízení provozu na světelné křižovatce. Projekt byl v C, většinu platform-specific věcí jako například. vykreslování na displej a přerušení šlo vyčíst z ukázkových programů. Stačilo tak vymyslet, jak to celé naprogramovat a jak to zobrazit. Naprogramování ve výsledku spočívalo v několika velkých konečných automatech.  Hodnocení projektů probíhalo formou odevzdání řešení a následného odprezentování. Zde nebyl žádný problém, a tak jsem nakonec měl plný počet bodů, tedy 14.

Dále zde byly čtyři laboratorní úlohy, tedy klasické cvika. Ty byly docela zajímavé, a kdybych chodil na přednášky, tak by byly i jednoduché. I přes moji ne příliš velkou znalost jsem ale nakonec vše zvládl a měl jsem tak opět maximální počet bodů, tedy 16. Zde bych rád docenil přístup pana doktora Bidla, na kterém jde vidět, že ho HW vážně baví. Vysvětloval mnoho věcí, často i něco navíc. A nikdy nezapomenu na jeho hlášku, že „zkouška z IMP je nejlehčí zkouška semestru, protože tam není nic těžkého“. V zásadě měl nakonec i pravdu.

Zkouška měla z minulých let příšernou pověst, ale letos se opět docela měnila. A osobně musím říci, že k lepšímu. Dokonce bych řekl, že to byla nejlepší zkouška celého semestru i přesto, že nebyla nejlehčí. Zkouška totiž z většiny nebyla o tom, co se student naučil nazpaměť, ale jak tomu rozuměl a jak mu to vlastně myslelo. Na písemku jsem se moc neučil, protože mám docela odpor k HW, a zvládl jsem ji napsat na 21 bodů z 51. Z nějakých 10 otázek jenom jedna otázka byla vyloženě o konkrétních znalostech, všechny ostatní otázky si šlo tak nějak domyslet, pokud člověk rozuměl dané látce. Z celého předmětu jsem měl tak dohromady 56 bodů, tedy E. Nebýt příšerné pulsemestrálky, tak by se mi tento předmět možná i líbil.

IMS – Modelování a simulace

Peklo. IMS měl být dle pověstí jeden ze dvou smrťáků semestru. To se nakonec potvrdilo, dokonce to dle počtu termínů zkoušek, ke kterým jsem musel jít, to byl druhý nejobtížnější předmět za bakalářské studium. Každopádně jsem si za to – jako vždy – mohl sám, a ve výsledku lze říci, že pokud se člověk správně (selektivně) připravuje, tak je to zvládnutelné pouze s menšími problémy.

I přes pověst jsem se – jako vždy – vykašlal na přednášky, dokonce se mi ani nechtělo sledovat záznamy. Samotné téma mi totiž přišlo docela nudné a přednes látky mě nedokázal zaujat natolik, abych přednášky sledoval. Jedinou výjimkou byly democvika, které byly zaměřené na konkrétní příklady, a tak byly ve výsledku i docela zajímavé.

Zápočet byl asi nějakých 15 bodů, z projektu šlo přitom získat 20 bodů a z půlsemky 10. Projekt je dle pověstný hodnocen relativně střídmě, tak jsem se rozhodl půlsemku nehrotit. Půlsemka se skládala z vytvoření Petriho sítě na základě slovní úlohy a z jedné teoretické otázky. Petriho síť jsem pokazil, teorii taky. Z půlsemky jsem měl tak 2 body z 10, což byl asi můj nejhorší výkon za FIT. Ale nebyl jsem smutný, protože jsem spoléhal na projekt…

Projekt byl náročnej. Dost možná to bylo naši vlastní chybnou – ve dvojici nám byl vylosován(!) projekt o hasičích a požárech. A jelikož firma, kde dělám, se zabývá aplikacemi pro hasiče, tak jsem si na vzorových datech dal skutečně záležet. Celý projekt je totiž o tom získat data, ty správně interpretovat a na základě nich vytvořit nějakou simulaci, ze které něco vyjde najevo. Nám (překvapivě) vyšlo, že aktuální počet hasičských stanic v Brně je správný, takže naše simulace asi nebyla úplně špatná. Celkově jsme s kolegou měli projekt rozdělený tak, že já získával podklady + psal dokumentaci (která měla být docela dost podrobná) a on dělal kód. Z projektu jsme měli nakonec očekávaný plný počet bodů, takže jsem měl i zápočet. Každopádně nedoporučuji dělat projekt pár dny před odevzdáním, viděl jsem ve svém okolí pár selhání. Našemu „týmu“ celý projekt zabral alespoň týden.

Zkouška by vydala na vlastní článek. IMS je totiž druhým předmětem za celé studium (prvním byl IOS), u kterého jsem musel na třetí termín zkoušky. Důvod? Snažil jsem se pochopit všechno a tak jsem ve výsledku neuměl nic. Zkouška jako taková je přitom udělatelná, ale není to jednoduché. Jedná se asi o jedinou zkouškou z povinného předmětu, kde největším problémem je čas. Pokud totiž člověk nemá přesně naučené postupy, nepracuje rychle a bez chyb, tak nemá šanci stihnout napsat celou písemku. První termín mi ušel o pár bodů , avšak nebylo to z nepozornosti, ale proto, že jsem se špatně naučil jeden typ příkladů. Na druhém termínu mi vůbec nesedli otázky, tak jsem úplně vyhořel. Nicméně po druhém termínu mi došlo, že ty otázky, stejně jako v jiných předmětech, mají systém. Po důkladné analýze starých písemek jsem se tedy asi poctivě a fakt mega dobře naučil asi 10 % látky, zbytek jsem ani neotevřel. To nakonec vedlo k tomu, že jsem třetí termín zvládl s přehledem. Dokonce z cca 120 lidí, co to psalo, jsem měl jednu ze tří nejlepších písemek a celkově jsem tak měl D.

 

Jak vypadá moje (ne)učení se na zkoušku #chaos #hromadapapiru #spolehamnadobreotazky #school #vutbr

Příspěvek sdílený Miroslav Pavelek (@miratorek),

IPZ – Periferní zařízení

IPZ jsem se vůbec nebál, ale zároveň se mi do toho moc nechtělo. Důvod? Náš ročník byl tím posledním, u kterého byl tento předmět povinný. A to asi něco vypovídá o důležitosti předmětu. Dokonce si tento předmět již letos mohli vzít i druháci, takže bylo zřejmé, že tento předmět nenavazuje na nic, co jsme se učili v druhém ročníku.

To ale ve výsledku nebylo nic překvapujícího. Předmět byl totiž zaměřen na periferní zařízení, na jejich obecné principy (které byly rovněž vzpomenuty ten samý semestr v IMP) a na kompletní popis všech možných i nemožných sběrnic a jiného HW. Bohužel předmět nebyl už nějaký ten pátek aktualizován, takže plno věcí, co se tam učilo, mi již nepřišlo aktuálních. Navíc slajdy byly kompletní grafické peklo, něco tak špatného jsem na FITu za celé studium neviděl. Nicméně musím říci, že garant i přednášející v jednom, pan docent Kotásek přednášel docela slušně, a celkově komunikace s ním byla suprová.

U půlsemestrální zkoušky jsem z nějakých důvodů potřeboval přehodit termín půlsemestrální zkoušky. Zatímco většina učitelů by mi nevyhověla, nebo by dost přitom remcala, tak zde bylo vše v pořádku. Dokonce tím, že jsem to psal v jiném, dřívějším, termínu, tak mi sedla skupina a napsal jsem to docela dobře. Půlsemka nebyla nijak hrozná, nebyly tam žádné chytáky, stačilo se na to akorát pořádně připravit.

V průběhu semestru byly i dvoje cvika, každé bylo za dva body. Cvika byly docela zajímavá, nicméně mě jakožto někomu, kdo se vyhýbá HW, moc nedaly. Měl jsem pár kolegů, kteří se na ně vykašlali, protože jim to za těch pár bodů nestálo, a podle mě to byla chyba. A ve výsledku toho i litovali, protože na zkoušce se hodil každý bod…

Zkouška byla férová, nebylo tam nic nečekaného. Nicméně vzhledem k tomu, že většina lidí dávala prioritu jiným předmětům, tak první termín IPZ neměl takovou úspěšnost, jak by se dalo očekávat. Po písemce jsem se cítil tak na hraně – něco málo jsem věděl, dokonce u jedné otázky jsem aplikoval znalosti z IW1, nicméně šance, že to dám, byla stejně vysoká jako, že to nedám. Nakonec jsem to díky přimhouření oka garanta prošel. Měl jsem totiž z písemky takový počet bodů, že jsem ve výsledku měl z předmětu dohromady 49.5 bodů, což wis zaokrouhluje na 50. Tedy prošel jsem.

 

ISA – Síťové aplikace a správa sítí

Mělo to být náročný, a taky to nakonec bylo. Za dobu co jsem byl na FITu, tak zde bylo nejreálnější riziko, že nedám zápočet, i když to tedy bylo mojí chybou. Tento předmět byl náročný, ale férový a ve výsledku jsem se tady toho naučil fakt hodně. Garantem předmětu je pan doktor Matoušek, jehož přednášky můžu jedině doporučit. Já na ně sice – klasicky – nechodil, ale viděl jsem všechny záznamy (některé i několikrát) a hodně jsem se z nich naučil.

Je zde asi nejzajímavější „studijní opora“, co jsem za bakalářské studium viděl. Ono to totiž není studijní, ale čtyřset stránek dlouhá knížka, kterou napsal sám pan doktor Matoušek. Až na pár maličkostí je ta kniha super, četl jsem ji celou. Nutno ale upozornit, že to byla skutečně náročná četba – nebylo to nic, co by šlo jenom prolétnout, na každou jednotlivou stránku jsem se musel soustředit. Přečtení celé knížky mi trvalo asi dva týdny, nezvládal jsem více než kapitolu denně. I tak bych tuto knížku doporučil studentům, protože člověk pak získá přehled.

Jako první bych se zmínil o cvikách a půlsemestrálce. Obojí se totiž každý rok docela mění. Cvičení nebyly vůbec přehnaně obtížné, hlavně díky cvičícímu, který si s námi dával tu práci, vše vysvětlil a klidně i poradil. Nicméně dokážu si představit, že mít někoho jiného než pana inženýra Holkoviče, že bych zde mohl mít slušné problémy. Cvika totiž probíhají stylem, že je třeba opisovat příkazy z papíru ve správném pořadí to různých konzolí a sem tam přemýšlet. To nevypadá vůbec složitě, nicméně když člověk něco opomene, tak se to celé pokazí a je neskutečně těžké zjistit, co je špatně. Nakonec jsem ale vše úspěšně zvládl a měl jsem ze cvik plný počet bodů.

Půlsemestrálka byla složená ze dvou testů přes FIT modul. Byly zde jak otevřené, tak uzavřené otázky a bylo to neskutečné peklo. Bylo to velmi těžké, a přístup garanta předmětu zde nebyl úplně ok. V testu totiž bylo několik chyb nebo nejasných otázek, ale opravu uznal poznal lidem, kteří byli osobně na reklamacích a dokázali si to obhájit. Když tedy třeba 50 lidí mělo chybně ohodnocenou otázku, tak každý z nich musel na reklamace, aby získal oprávněný bod. Někteří to dokonce museli obhájit, aby bylo jasné, že skutečně dané otázce rozumí a nesvezli se jenom na vlně s ostatníma. Obě písemky jsem docela pokazil a vzhledem k počtu stížností se vůbec nevidím, že se rozhodli od tohodle konceptu odejít a další rok to zase řešit úplně jinak.

Projekt byl hroznej. Projekt jsem si nevolil ani podle tématu, ani podle učitele, ale podle jazyka. Všechny varianty museli být udělané v C(++), až na jednu výjimku, kterou bylo možné dělat v Pythonu. Python mám rád, šel jsem tedy do projektu v podobě jednoduchého DNS serveru. Na projektu jsem makal asi 3 týdny, poctivě jsem četl všechny RFC (dlouhé texťáky plné informací), dokonce jsem udělal i většinu rozšíření. Kde tedy mohl nastat problém? Špatně jsem si vyložil v zadání jeden parametr, myslel jsem, že byl povinný, a přitom tomu tak nebylo. Výsledek? Místo očekávaného plného počtu bodů jsem měl asi jen 3,5 bodu a chyběla mi půlka bodu na zápočet. Tedy je otázkou jestli chyběla, protože mi to WIS zaokrouhlil nahoru a označil, že vlastně zápočet mám. Tomu jsem se ale bál věřit, tak jsem šel na reklamace projektu. Tam jsme si příjemně pokecali, demonstroval jsem, že až na tu jednu chybku mám fakt suprovej projekt, přidal mi asi 6 bodů a byl jsem spokojen. Každopádně tento projekt byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem si řekl, že už na FITu nechci dále studovat. Kdybych totiž na reklamacích nezískal ty body, tak bych asi neměl zápočet a musel bych prodlužovat studium. A to všechno kvůli takové prkotině…

Jak už jsem zmiňoval výše, tak na zkoušku jsem se mega moc připravoval. No, stejně jsem první termín nedal, protože jsem sice dal na zkoušce minimum, ale chyběli mi asi 5 bodů, abych měl dost bodů na E. Stejně jsem ale šel na reklamace, protože mě zajímalo, co jsem měl špatně. Zjistil jsem, že rámcově jsem vše popsal, nicméně někdy to nebylo úplně čitelné (…) a někdy to nebylo dost podrobné. Ze svých chyb jsem se poučil a druhý termín jsem napsal fakt dobře. Asi bych měl zmínit, že zde nebyly klasické termíny jako u všech ostatních předmětů, ale variantní termíny. Tedy 5 termínů, a student si může vybrat, na které půjde. Ale je tady dost ALE. Za prvé na každém termínu nebylo vždy dostatek míst, probíhali tedy klasické klikací války. Za druhé se člověk nemohl přihlásit na více termínů zároveň, takže bylo nutné taktizovat. Člověk si tedy na začátku musel vybrat, jestli chce první (a případně třetí) termín, nebo druhý (a čtvrtý), mít oboje bylo skoro nemožný. Každopádně stejně jako půlsemky, i toto se mělo v dalším roce měnit.

ISP – Semestrální projekt

Výběr bakalářky a práce na ní jak v pátém, tak v šestém semestru by vydala na vlastní článek. Nicméně to se mi nechce úplně rozebírat, takže:

  • dělal jsem web pro Animefest
  • jednalo se o „obyčejný“ IS pro pořádání soutěžní – takže nějaké správa uživatelů, skupin, oprávnění, vytváření formulářů a jejich následná možnost editace
  • i když jsem si téma vybral již ke konci druhého ročníku, tak jsem měl stejně celý třeťák pocit, že vůbec nestíhám
  • nakonec vše dobře dopadlo

ITU – Tvorba uživatelských rozhraní

ITU má pověst nejlehčího předmětu pátého semestru. A zpětně s tím souhlasím, i když musím uznat, že předmět jako takový nebyl úplně jednoduchý. Celý předmět jako takový mi přitom přijde špatně koncipován. Místo toho, aby se předmět zaměřoval na obecné principy, jak má co vypadat, čím se řídit a čemu se vyhýbat v designu, tak se předmět zaměřuje na výčet několika technologií a jejich ukázku. Účely cvik pak není navrhnout něco správně, ale prostě nakódit (předem) daný design v nějakém prostředí.

Byl zde i  skupinový projekt, který se taktéž ve výsledku ukázal jako solidní opruz. Bylo na výběr z několika desítek témat, kde byl účelem navrhnout rozhraní pro nějakou službu, aplikaci či web. Já jsem našeho týmu o dvou členech vybral téma Rozpoznávání ptáků v ČR, což vlastně mělo být vytvoření kvízu. Samotný web mi zas tolik práce jako takové nezabral,  nejhorší bylo vyplňování reportů. Za semestr bylo nutné asi vyplnit 3 reporty, kde člověk musí rozepsat, co a proč dělá, jaká existuje konkurence, jaký je nejlepší přístup k práci a podobně. To samo o sobě ještě nemusí být tak zlé, ale problémem je, že každý člen týmu to musí psát sám. Proč by měl každý mít unikátní popis, když je to skupinový projekt?

Nicméně abych to jenom nehanil, tak zde byly docela zajímavé obhajoby, kde se sešlo cca 10 týmů a každý tým měl těm ostatním přednášet, co vlastně udělali a proč. To celé komentoval garant, který měl věcné připomínky, ale byl dost drsnej. Krom projektu zde byla ještě půlsemka, která byla elektronicky a bylo tam na výběr z odpovědí a/b/c/d a nebylo to vůbec těžký. Více k tomu asi netřeba. Z celého předmětu jsem měl sice nakonec B, ale stejně jsem s předmětem jako takovým nebyl vůbec spokojen.

RET – Rétorika

Jediný předmět ze skupiny humanitních předmětů, který jsem za své studium absolvoval. Přednášky byly vcelku zajímavé, donutilo mě to se zamyslet nad různými situacemi a věřím, že mě to nějak posunulo. V předmětu byly sice povolené maximálně dvě absence, ale v mnoha případech jsem viděl, že si lidé účast zpětně dopisovali na prezenčku. Ve výsledku to tedy byly docela snadné kredity.

Published in FIT VUT

Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *