Skip to content →

Zhodnocení 2. semestru na FIT VUT

Většina mých známých z FITu říkala, že druhý semestr je nejlehčím z celého bakalářského studia, že až na Operační systémy (IOS) není v něm žádný obtížný předmět. Jelikož jsem „volný čas“ trávil v práci, tak nemůžu říci, že by mi přišel nějak jednodušší než ten první – dokonce jsem jednou odevzdával projekt 12 sekund před termínem odevzdání. Nicméně průměr jsem měl lepší než v prvním semestru, pěkných 1,776 a umístil jsem se tak 71. místě z 225 lidí bez F.

Hodnocení
Předmět Počet bodů známka
Fyzika 80 B
Matematická analýza 84 B
Návrh číslicových systémů 73 C
Operační systémy 84 B
Prvky počítačů 64 D
Angličtina 4: středně pokročilí 2 77 C
Typografie a publikování 95 A
Praktické aspekty vývoje software 78 C

IFY – Fyzika

Asi nejméně oblíbený předmět druhého semestru. Ne kvůli jeho obtížnosti, ale kvůli jeho „zbytečnosti“. Drtivá většina lidí neviděla a stále nevidí smysl v tom, proč by ajťák měl mít povinnou fyziku. Osobně v tom ten smysl taky nevidím, a to že předmět je vyučován na FEKTu tomu taky moc nepřidávalo. Vedení FITu asi dospělo ke stejnému závěru, a proto ho další ročník už neměl povinně. Vzhledem k pověsti předmětu a těmto okolnostem jsem nebyl ani na jedné přednášce. A vůbec mě to nemrzí.

Půlsemestrální zkouška se skládala z 20 testových otázek, které se navíc každý rok víceméně opakují. Polovinu učiva půlsemky jsem viděl již na gymplu, takže jsem se na ni učil jenom pár hodin den předem, což stačilo na 16 bodů z 20. Ale mnohem horší byly laboratorní cvičení. Tedy ne že by byly nějak moc těžké, jenom mě prostě nebavily a musel jsem věnovat nějaký čas tvorbě protokolů. U těch se naštěstí šlo inspirovat minulými ročníky (ehm), nicméně i tak mi to dalo plno práce. Dohromady jsem z nich měl 17 bodů z 20, ale jak už to tak na FITu (FEKTu) bývá, tak to bylo i díky tomu, že můj cvičící byl docela férový – nechtěl po nás žádné šílenosti, ale zase člověk si ty body musel (aspoň trošku) zasloužit. Dokonce jednou, když jsme odevzdávali protokol, tak řekl:

Vím, že ty protokoly opisujete, když jsem byl ve vašem věku, taky jsem to tak dělal.

Dával si tedy aspoň speciálně záležet na závěrech našich protokolů, kde jsme měli vždy napsat, jestli nám to vyšlo správně a jestli ne, tak proč. To mi dělalo trochu problémy, přece jenom nechtěl jsem do protokolu napsat, že mi to nevyšlo, protože jsem nešikovný…

Zbývala už tedy jenom zkouška. Několik lidí mi doporučovalo, ať se pořádně naučím na první termín, protože ty další již bývají mnohem těžší. Jsem rád, že jsem dal na jejich doporučení. První termín jsem zvládnul docela solidně, na 45 bodů z 60. Měl jsem tak dohromady 78 bodů, což by vycházelo na C. To se mi ale nelíbilo, tak jsem šel na reklamace se pokusit získat dva body. Dorazil jsem tedy na reklamace ve správnou chvíli, všechny jsem nějakým haluzem předběhl (sorry), a skutečně ty dva body získal. Prý šlo vidět, že látce rozumím (???), ale že dělám plno hloupých chyb z nepozornosti. Jako kdybych tohle neposlouchal už celý gympl…

IMA – Matematická analýza

Z druhé matematiky na FITu jsem měl opět paní docentku Hlíněnou a opět jsem byl spokojen. Na přednášky jsem sice nechodil, nicméně téměř po celý semestr jsem si pouštěl záznamy. Látka byla vysvětlovaná docela srozumitelně, akorát se mi někdy stávalo, že jsem si nějakou pasáž musel pustit třeba třikrát, abych ji pochopil (proto záznamy > poslech naživo). Akorát mě docela zarazilo, že základní derivace a integrály se probraly docela hopem. Mně osobně to tedy moc nevadilo (už jsem to naštěstí znal z gymplu), nicméně kamarádi, kteří tuto látku neznali ze střední byli docela zmatení. Na cvičení jsem měl pana doktora Fuska, který mi přišel docela v pohodě. Často při výkladu říkal „dejte si pozor na XYZ“ a pak se náhodou XYZ objevilo na písemce. Navíc většinu úloh jsme dělali skupinově, a víc hlav víc ví, takže to většinou dobře dopadlo.
Největší výhodou  zkoušky bylo to, že byly povoleny celé skripta jako pomůcka. Navíc se každou písemku opakuje určitý typ otázek (true/false, nakresli graf,…), takže jsem si říkal, že zkouška bude v pohodě a využil jsem možnosti jít na předtermín. Nakonec jsem se moc nestíhal naučit, a krom toho, že jsem měl vytisknuté skripta, kde jsem měl barevné záložky označující kapitoly (něco takového jsem udělal porvé v životě), tak jsem se nijak extra nepřipravoval. Když jsem dostal písemku, tak jsem se vyděsil. Až na dva příklady mi všechno přišlo strašně těžký. No… nakonec až na integrál, kde se muselo nějak čarovat, jsem s pomocí skript vypočítal všechno. Jelikož písemky byly opravovány hned po jejich napsání, tak jsem s nějakými borci čekal na chodbě před jejím kanclem na výsledky. A samozřejmě jsem s nimi probíral i písemku, což mi ve výsledku docela pomohlo. Když jsem vešel do její kanceláře a předemnou opravila písemku, tak jsem měl na výběr. Prý jestli chci B nebo mi stačí C. Tak jsem řekl, že chci B (go big or go home), a tak jsem musel znova vypočítat integrál. Naštěstí jsem už od kolegů věděl, jak na něj, a tak jsem to zvládl a odcházel jsem tak s Bečkem. Na to, že IMA má pověst nejtěžší matiky na bakaláři, tak mi přišla docela jednoduchá, což je asi hlavně díky gymplu, kde jsem studoval.

INC – Návrh číslicových systémů

HW tématika. VHDL. Fitkit. To samo o sobě stačilo, abych měl již před první přednáškou averzi vůči tomuto předmětu. Nicméně na to, že první přednáška měla dohromady snad 4 hodiny, tak byla vcelku stravitelná. Bohužel již o týden později mi to přišlo jako takový nával informací, že jsem to už nezvládal vnímat. Kamarád zde dokonce usnul. Abych se vyhnul riziku, že bych zde taky usnul, tak jsem na přednášky přestal chodit. Akorát jsem si z domu někdy pouštěl democvika, kde se po celou dobu počítaly příklady. Když jsem něco nechápal, tak jsem si to nastudoval ze slajdů, popřípadě jsem si stáhnul příslušnou přednášku a v ní dohledal příslušnou pasáž. I když jsem nezvládal chodit na přednášky a sledovat tak pouze ze záznamů určité části, tak musím uznat, že pan docent Fučík přednáší skutečně srozumitelně.

Na půlsemku jsem se učil asi dva dny, říkal jsem si, že většinu věci umím a tak…nakonec jsem to napsal na 7 bodů z 25, což považuji za neuvěřitelný fail. Jsem se soustředil na učení těch nejvíc hardcore věcí a tak jsem pak zapomněl na úplně základní věci, což se mi vymstilo. Nicméně většina lidí to napsala docela slušně, takže se zde jednalo čistě o moji hloupost.

Pak zde byl projekt, který měl sloužit jako naše seznámení s Fitkitem – šlo o doplnění konečného automatu. Samotný projekt asi nebyl moc těžký, šlo to stihnout za jeden den. Akorát bylo třeba mít ten správný Fitkit, což u mě neplatilo – trvalo mi tak den, než jsem ho rozjel, a stejně jsem zažíval nějaké nevysvětlitelné anomálie. Nakonec jsem měl z projektu 19 bodů z 20, takže jsem byl spokojený.

Na zkoušku se šlo velice dobře připravit, stačilo si projít všechny democvičení a propočítat příklady. Asi den učení mi stačil k tomu, abych zkoušku napsal na 47 bodů z 55. Dohromady jsem měl tak 73 bodů, což mi stačilo na C. Celkově mi předmět přišel jako docela lehký, hlavně díky kvalitnímu výkladu a slušných materiálech. A ve výsledku ani ta tématika nebyla tak hrozná.

IOS – Operační systémy

Nejtěžší předmět prvního ročníku. A prý i ten nejzajímavější. To mi říkalo plno mých starších kamarádů, a i po jeho absolvování se na tomto shodla většina lidí. Mě osobně přišel jako nejtěžší (na zkoušku jsem se učil víc jak na zkoušky všech ostatních předmětů v prváku dohromady), nicméně moc mě nezaujal. Každopádně chápu, že se plno lidem líbil, neboť výklad pana profesora Vojnar byl stravitelný, i díky tomu, že jej často prokládal nějakými vtípky.

Byly zde celkově 2 projekty. V prvním z nich bylo za úkol vytvořit nějaký skript v bashi. Z bashem jsem měl docela velké problémy, 1/2 času jsem strávil tím, že jsem řešil problémy související s tím, že někde jsem měl mezeru navíc nebo že jsem použil špatné uvozovky. Stejně ale můžu říci, že mě ten projekt docela bavil, celý projekt si šlo jednoduše rozdělit na malé podúkoly, takže se mi na tom pracovalo relativně dobře. Vytvoření celého projektu mi trvalo dohromady tak 3 víkendy + několik večerů. Celý projekt v mém podání má přitom pouze 180 řádků. Ale tvorba některých řádků mi trvala i pár hodin, vymýšlet

SOUBOR=$(grep “$ADRESAR|” $LOG|awk -F ‘|’ ‘{print $1}’ |uniq -c |sort -nr | uniq | awk ‘{print $2}’|head -2 | sort -r | head -1)

a podobné slátaniny mi dávalo skutečně zabrat. Nakonec jsem měl 13 bodů z 15, dva body jsem ztratil, protože jsem v jednom případě dal přednost svému řešení před tím již implementovaným systémovým. Ale bylo třeba vtipný, že mi prošly testy u „změny ze zimního času na letní“, i když jsem něco podobného ani neošetřoval, protože jsem na to vůbec nemyslel.

Druhý projekt byl hnus. Jednalo se o synchronizací procesů v jazyce C, konkrétně o vytváření molekul H2O. V zadání projektu dokonce byl odkaz na knížku, kde byl tento problém přehledně vysvětlen a byl i nástin řešení. Stačilo to akorát trochu rozšířit a přepsat do C. I přesto mi to jeho implementace trvala skoro dva týdny. Debugování zde bylo skutečně těžké. Často se totiž stávalo, že program se někde zasekl (deadlock), a v kódu jsem musel složitě dohledávat, kde je chyba. Navíc se mi párkrát stalo, že už jsem měl zahlcený systém kvůli špatnému uvolňování, takže i to dělalo problémy. Jednou jsem asi 6 hodin debugoval problém, pak mě napadlo restartovat virtuálku a problém se tím vyřešil. Navíc jsem si osobní deadline stanovil o 3 dny dříve než byl ten oficiální, protože o víkendu jsem si chtěl užívat Animefest a neřešit žádný projekt. Nicméně nakonec jsem měl 15 bodů z 15, takže jsem byl ve výsledku spokojen.

A zkouška. Ta byla skutečně nepříjemná. Jediná zkouška ve druhém semestru, kterou jsem nedal napoprvé. A dokonce ani napodruhé. Ale napotřetí mi to již naštěstí vyšlo s přehledem. Příprava na první termín spočítala v tom, že tak týden před samotnou zkouškou jsem si před spaním četl deadlock, protože ten je na zkoušce úplně každý termín, a tak je to jistých 15 bodů. Krom toho jsem se snažil učit nějak komplexně všechno, což vedlo k tomu, že na zkoušce jsem neuměl skoro nic. Z možných 60 bodů jsem tak na prvním termínu dosáhl celých…19 bodů z potřebných 27 (minimum). Na druhý termín jsem se učil ještě více než na ten první, ale nakonec z toho bylo pouhých 23 bodů, takže zase fail. Pak jsem si všiml určitých podobností mezi aktuálními a loňskými písemkami…a poslední termín po pár dalších dnech učení jsem zvládl na 50 bodů, takže jsem nakonec měl pěkné B.

IPR – Prvky počítačů

Druhý předmět s panem docentem Kunovským. Zase HW. Z doslechu jsem se dozvěděl, že je to docela jednoduchý předmět, což se nakonec v mém případě moc nepotvrdilo. Již z ITO jsem věděl, jak vypadají přednášky, proto jsem se ani neobtěžoval se na některé z nich ukázat. Vlastně až do půlsemky jsem ani pořádně nevěděl, co se zde bere. Možná i proto jsem měl docela problémy v laboratorních cvičeních, kde nebýt mého spolubydlicího, co seděl v labinách vedle mě, asi bych byl v koncích.

Nicméně z půlsemky jsem měl nakonec 11 bodů z 15 a ze cvik 25 z 30 (jednou jsem si trochu popletl termíny…), takže mi na zkoušce stačilo minimum, tedy 27 bodů z 55. Ze semestrálky jsem nakonec měl 27,5 bodů, a byl jsem rád, že už to mám za sebou, dokonce za D.

BAN4 – Angličtina 4: středně pokročilí

Nyní se dostáváme k volitelným předmětům. Teda v případě angličtiny povinně volitelným – kdybych nemusel, asi bych si angličtinu nebral.  Očekával jsem, že si z předmětu nic neodnesu. To se vyplnilo tak ze 70 %, protože náš učil pan doktor Haupt, který výklad často doplňoval zajímavými poznatky z reálné řeči. Zápočet jsem napsal asi za 1/10 doby co jsem na něj měl, zkoušku jsem taky napsal vcelku rychle. Ve výsledku jsem měl 77 bodů a tedy C, což mi úplně stačilo.

ITY – Typografie a publikování

Několikrát jsem slyšel, že každý správný ajťák nesází ve wordu ale v LaTeXu. A jelikož jsem se chtěl naučit v něm sázet, a dozvědět se i něco málo o tom jak má text správně vypadat, tak jsem si vzal tento předmět. Na přednášky jsem nechodil, neboť mi (dle mého názoru) plně dostačovali slajdy a různé internetové stránky. Bylo zde dohromady 5 projektů, žádný z nich nebyl nějak extra náročný, neboť jsem se často inspiroval staršími projekty (ehm) a většinu věcí jsem se dokázal naučit s pomocí mého google fu. Akorát to bylo často zdlouhavé – někdy mi fakt trvalo najít tu správnou kombinaci příkazů, aby to výsledek vypadal tak jak má.

Z projektů bylo dohromady 70 bodů, já jich měl asi 68. Pak ještě zbývala zkouška, která byla skutečně jednoduchá, ale donutila mě si zopakovat základní pojmy, napsal jsem ji na 27 bodů a byl jsem tedy velice spokojený. Dohromady jsem měl tedy 95 bodů, z čeho vzniklo moje první (a poslední) A v tomto semestru.

IVS – Praktické aspekty vývoje software

Tento předmět jsem si vzal, neboť mi jeho náplň přišla docela zajímavá – testování, git, skupinový projekt. Předmět je (byl) hlavně mířen na prváky, což se podle mě projevuje i v jeho (ne)náročnosti. Cílem prvního projektu bylo v Ruby napsat několik primitivních testů a poté si zkusit napsat program podle testů. Zadání projektu mi nepřišlo úplně přesně specifikované, protože jsme nevěděli, co všechno a jak dopodrobna máme testovat. Nicméně co jsem se poté doslechl, tak to byl asi účel. Nakonec jsem z něj měl 14 bodů ze 17, takže jsem byl spokojený.

Hlavním úkolem druhého projektu bylo vytvořit program, který stáhne zadaný soubor a určí jeho sudou paritu. To je samo o sobě velice jednoduché (teda pokud se člověku podaří rozchodit potřebnou knihovnu), ale krom toho tam bylo několik dalších úkolů, jako například při vývoji použit verzovací systém git, vytvořit makefile s určitými omezeními, vyzkoušet si debugging a profiling atp. Jelikož jsem měl zrovna nabitý program, tak jsem druhý projekt zrovna moc nestíhal, dělal jsem na něm téměř celý víkend a odevzdával jej nedokončený v 23:59:48. Nakonec z toho káplo 15 bodů z 23 možných, s čímž jsem byl nadmíru spokojen. Plno lidí si stěžovalo na knihovnu libcurl, kterou jsme museli použít, nicméně mě to přišlo docela v pohodě. Navíc jsem rád, že jsem byl konečně donucen pracovat s gitem.

Třetí projekt se jmenoval „Týmová spolupráce“ a jak už jeho název napovídá, tak šlo o týmovou práci. Ve čtyřčlenném týmu jsme měli naprogramovat kalkulačku. To zní na první pohled velice primitivně, nicméně podmínkou bylo, aby měl program grafické uživatelské rozhraní, takže jsme jej nemohli vyvíjet v obyčejném C. Krom toho na konci semestru měly být veřejné obhajoby. Projekt nám přišel možná až moc jednoduchý, nenarazili jsme na žádné větší komplikace. Akorát mi vadilo, že jsme strávili více jak dvě hodiny tím, že jsme řešili co všechno se má odevzdávat a v jaké formě. Tuto svoji výtku jsem uvedl i při odevzdávání společně s pár dalšími věcmi. Co musím ocenit je to, že pan inženýr Dytrych mi na moje výtky odpověděl a vše mi vysvětlil. Bylo to snad poprvé, co jsem na FITu viděl, že by nějaký vyučující reagoval na zpětnou vazbu od studentů. Z týmového projektu jsem měl nakonec plný počet bodů (30) a s kolegy jsme si říkali, že by nám nevadil ani trošku těžší projekt.

Nebyla zde žádná zkouška, nicméně cca v půlce semestru byla půlsemestrální zkouška. Na ni jsem se učil asi tak den, nicméně měl jsem problém s tím, že potřebné věci nebyly nikde pěkně pohromadě, tak jsem založil sdílený dokument, kde jsem napsal asi 3/4 potřebných věcí a zbytek jsem nechal na ostatních spolužácích. Ti to docela rychle doplnili, opravili i některé moje mylné domněnky a tak jsme se všichni měli z čeho učit. Akorát mě na druhý den zarazilo, když u půlsemky ještě před učebnou měla tak 1/3 lidí ten dokument vytisklý a ještě se to učila. Ve výsledku jsem měl 27 bodů z 30 možných, takže jsem měl na konci celkem 78 bodů a C. Trochu mě mrzelo, že mi to nevyšlo na B, ale tak co se dalo dělat.

Published in FIT VUT

Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *