Skip to content →

Zhodnocení 1. semestru na FIT VUT

Po vystudování FITu si vcelku rychle najde práci více než 99 % absolventů a oproti absolventům z jiných fakult VUT mají také největší nástupní plat. Teda něco takovýho nám říkali na dnech otevřených dveří, a já tomu uvěřil (a i na webu mají podobné čísla) To byly asi dva hlavní důvody, proč jsem skončil zrovna na FIT VUT v Brně. A taky možná proto, že jsem u počítače trávil každý den pár hodin a že vzhledem k svojí nešikovnosti bych měl problém uplatnit se jinde.

Prvním semestrem jsem nakonec tak nějak prošel s průměrem 1,951 a umístil jsem se tak na 109. – 113. místě z 324 lidí bez F, kteří úspěšně absolvovali všechny předměty. Celkově nás v ročníku bylo asi tak 550. Vzhledem k ostatním fakultám je to asi docela slabá čistka. Jenom pro upřesnění dodávám, že první semestr jsem absolvoval v akademickém roce 2014/2015.

Hodnocení
Předmět Počet bodů známka
Asemblery 59.5 (60) D
Diskrétní matematika 90 A
Teorie obvodů 78 C
Úvod do softwarového inženýrství 65 D
Základy programování 70 C

IAS – Asemblery

Tohohle předmětu jsem se od začátku děsil. Přece jenom programování na nejnižší úrovni zní děsivě samo o sobě, a moc tomu ani nepřidávali kamarádi z jiných IT škol, kteří měli vždy komentáře ve stylu:

Ty máš asemblery už v prvním semestru? Já je měl až v letním v druháku…

Do předmětu jsem tedy nevstoupil s velkým nadšením. První přednáška, kde jsme brali aritmetické operace s binárními čísly (sčítání, násobení a tak jedniček a nul) byla ještě v pohodě. Jak už přišly na řadu instrukce, tak jsem byl v koncích. Nedokázal jsem u látky udržet pozornost déle jak 5 minut. Poslouchat půl hodiny výklad jedné instrukce mi přišel jako nadlidský úkol. A to, že přednášející měl jednou sám problém zprovoznit ukázkový kód mě taky zrovna nepotěšilo. A tak jsem asi v půlce semestru přestal chodil na přednášky (to bude docela častá věta v tomhle článku) a vše se učil z kolejního pohodlí.

Cvika mě moc nebavila, ale byla to hlavně moje chyba. Prvně jsem udělal chybu, když jsem si naivně dal cvika ve čtvrtek na 8 ráno. Když jsem při celém předchozím studiu zvládal vstávat v 6 ráno, tak jak bych mohl mít teď problém vstát na osm? Nevím, jak se to stalo, ale skutečně jsem to moc nezvládal. Dokonce jsem i jednou zaspal. Naštěstí byl cvičící obrovskej pohodář, na tohle zaspání mi řekl

To je dobrý, taky jsem ráno zaspal.

a nechal mě v klidu si to vynahradit o hodinu později.  Což mě přivádí k mé druhé chybě – málo jsem se ptal. Jelikož jsem byl docela nesmělý (lol), tak jsem se bál cvíčícího požádat o pomoc popřípadě se na něco zeptat. Což je docela škoda, protože jsem se to ve výsledku stejně musel všechno doučovat. Nicméně cvika jsem i tak dal nakonec na 15,5/20, ale popravdě nemám tušení, jak se mi to povedlo, když kromě posledních cvik jsem neměl tušení, co vlastně dělám.

Na půlsemestrálku jsem se učil asi tak den, nejednou jsem zažil pro mne typické prozření „ty vole, ono to dává smysl“ a myslel jsem si, že jsem docela slušně naučený. Po písemce jsem očekával, že budu mít tak 15 bodů z 20. Realita? 10/20. Byl jsem docela zklamanej, ale stále to bylo ok, protože jsem zvládl to napsat aspoň na tu polovinu, což je mým cílem vždy a všude. Chtěl jsem jít se podívat na reklamace, co mi nevyšlo, protože jsem jaksi na ně zapomněl.

Příprava na zkoušku spočívala ve zkoumání starých zadání písemek a v bru(n)tální kooperaci na Facebookové skupině ročníku. Teda v tomhle případě kooperace vypadala tak, že někdo se ptal, někdo další odpověděl, a já se to postupně snažil pochopit. Nakonec jsem zkoušku napsal na 34/60, což považuji docela za úspěch. Za výsledné D jsem byl spokojen.

IDA – Diskrétní matematika

O diskrétní matice jsem poprvé slyšel díky jedné hlášce na lameru. Dále jsem věděl, že se tam berou množiny a takové srandičky, a že tam nejsou zatím žádné derivace ani integrály. To byl vcelku dobrý základ.

První přednáška mi přišla docela v klidu, paní docentka Hlíněná přednáší docela dobře, každou hodinu jsem se dokonce několikrát i usmál, což je u matiky vcelku neobvyklé. Nicméně v půlce semestru jsem odhalil kouzlo streamování přednášek, a tak jsem se osobně na žádnou přednášku již nedostavil. Sledování přednášky na koleji je totiž mnohem pohodlnější (a méně účinné) než sedět v dané místnosti. Ke konci jsem si už jenom někdy pouštěl záznamy přednášek, protože jsem si některé úseky musel pouštět i 5x, abych pochopil, o co tam jde.

Cvičení byly docela zajímavé, hlavně díky tomu, že jsme museli utvořit pětičlenné týmy na domácí úlohy. Hned jak jsem se to dozvěděl, tak jsem šel na FB hledat nějaké dobré kolegy. Povedlo se. S němi jsem teda v klidu proplul matikou, ze všech cvičení a domácích úloh jsme měli plný počet bodů, tedy 20.

Na půlsemestrálku jsem se vůbec netěšil, protože to měla být moje první větší písemka v první semestru. Jak jsem viděl to zadání, tak jsem si říkal „to půjde“. Borec kousek ode mně měl evidentně na to jiný názor, když to šel okamžitě prázdné odevzdat. No byl jsem sice nervózní, ale věděl jsem všechno, tak jsem si říkal, že v pohodě. Docela jsem pak čuměl, když jsem viděl, že mám 13 bodů z 20. Nicméně jak jsem psak viděl písemku, tak jsem pochopil. Postupy jsem měl správně, ale výpočet 9+2=10 a pár dalších mi ty body vzalo no.

Protože jsem měl hodně bodů ze cvičení (všechny), tak jsem dostal možnost jít na předtermín, který se konal ještě před Vánoci. Této možností jsem využil, a zpětně jsem za to fakt rád. Ta písemka sice byla asi těžší jak regulérní termíny, ale chvíli po dopsání písemky ji už doc. Hlíněná měla opravenou. Já si v duchu říkal

určitě mi bude chybět bod do lepší známky.

A chyběl. Naštěstí jsem to ukecal :). Ve výsledku ze zkoušky tedy 57/60 a ve výsledku moje první A na FITu.

ITO – Teorie obvodů

Obvody jsou hnus. To jsem si říkal už na střední, a na vysoké se to jenom potvrdilo. Na přednáškách byla docela sranda, protože pan docent Kunovský svůj výklad často prokládá různými vtípky. Nicméně předmět jako takový mi přišel vážně příšerný a mě vůbec nezajímal, tak jsem asi v půlce semestru přestal chodit na přednášky s výjimkou te poslední, kde byly probírány příklady k předtermínu (a zároveň ke všem termínům zkoušek).

Byl zde akorát jeden projekt, kde jsme měli vypočítat asi 9 příkladů. Zde jsem se opět nechal potahat naši FB skupinou, protože ty příklady byly pro mě osobně nespočítatelné v té době. Deadline projektu byl okolo 20. prosince, začal jsem na něm dělat asi den předem. To se nakonec projevilo i na výsledných bodech, kdy jsem dostal pouhých 6,5 bodů z 15.

Půlsemestrálku jsem napsal na 11,5 bodů z 20, takže nic moc. Ale stále to bylo lepší než předtermín. Ten jsem totiž nedal, chybělo mi do minima asi 5 bodů. Nicméně na reklamacích se ukázala ta přátelská atmosféra okolo pana docenta Kunovského, a i když jsem si ty body nevyhádal (o což jsem se ani nesnažil), tak mi byly snad všechny příklady vysvětleny a prozřel jsem. Poté na regulérním 1. termínu jsem měl zkoušku na 60 bodů z 65. Bohužel jsem věděl, že další semestr na to navazuje předmět (IPR), a tak jsem z toho zase takovou radost neměl. Ale tak C (skoro B), mi nijak nevadilo.

IUS – Úvod do softwarového inženýrství

Tento předmět má strašně drsný název a kolovaly na škole zvěsti, že je to nejtěžší předmět prvního semestru. Byl jsem teda docela zvědavý, co mě zde čeká. Přednášky nebyly vyloženě nudné, ale přišlo mi, že oproti slidům se nic navíc nedovídám. A tak jsem v půlce semestru po druhé přednášce přestal na další přednášky chodit, a moc jsem tomu předmětu nedával ani na koleji. Poté jsem byl akorát na jedné přednášce, a to když nám přednášel nějaký borec z IBM. První hodinu jsem docela vnímal a bavilo mě to, poté jsem už byl ztracen ve všech těch (korporátních) zkratkách a už jsem ani moc nevnímal.

Byly zde dohromady tři projekty. První z nich byl IVIG (E-learningový kurz Informační výchova), který většině lidi přišel příšerný, ale mě docela bavil. Asi je dobré vědět, kde, kdy a jak hledat zdroje. A jak s nimi pracovat. IVIG jsem dal na 9 bodů z 10, protože závěrený test jsem trošku odflákl. Dalším projektem byla dokumentace k třetímu projektu z IZP. To mě vůbec nebavilo, protože mi přišlo docela hloupý psát několik stran dokumentace k projektu, jehož naprogramování mi trvalo asi jeden víkend. Nakonec jsem dostal 9,25 bodů z 10, takže jsem byl spokojený.

Třetím projektem bylo vypracování modelu informačního systému v podobě ER diagramu a pár dalších srandiček. Zde jsem byl docela v koncích, protože zde u každého tématu bylo HODNĚ možností, jak to vymodelovat, a já osobně jsem měl u mnou zvoleného tématu galerie problém pochopit zadání. Byly zde i obhajoby, kde mě cvičící sice pořádně zhejtil (poškrtal mi snad úplně všechno), ale v bodování byl docela mírný a dal mi 16 bodů z 20.

Ze zkoušky bylo celkem 60 bodů, minimum bylo asi 25 bodů. Jelikož se říkalo, že se je to nejtěžší zkouška prvního semestru, tak jsem se k nějakému pořádnému učení dokopal až večer den před zkouškou. Stačilo to. Když člověk umí vytvářet ER diagramy (za 20 bodů) a umí metodiky vývoje softwaru (asi za 8bodů), tak to na minimum ze zkoušky úplně stačí.  Oficiálně se nestrhává za špatné odpovědi, ale z reakcí mého okolí mi přišlo, že reálně je to trochu jinak. Plno lidí si i stěžovalo na reklamace, které prý neprobíhali úplně v pořádku. Ale já prošel za D a byl jsem relativně spokojen.

Látka probíraná v tomto předmětu mi přijde hodně zajímavá a cool, ale její podání podle mě není úplně v pořádku. Mnoho věcí jsem dokázal pochopit až později, když jsem viděl jejich reálné využití nebo širší kontext. Konkrétně mám na mysli různé diagramy v UML nebo třeba i takové základní pojmy jako jsou například zapouzdřenost, dědičnost nebo interface.

IZP – Základy programování

Jak už název předmětu napovídá, tak tento předmět je hlavně o programování, konkrétně v jazyce C. Jelikož jsem gymplák, tak programování jsem do té doby moc nevěděl, a tak jsem na doporučení svých známých již o prázdninách před prvním semestrem začal luštit Učebnici jazyka C od pana Herouta. Tuto knížku i já můžu doporučit, je to takový příjemný základ. Ve škole totiž na vše půjdou velice rychle.

Přednášky v naši skupině vedl pan doktor Aleš Smrčka. Většina lidí ho měla ráda, mě ale moc nesedl. Což ale částečně mohlo být způsobeno tím, že přednášky měl ve středu v 7 ráno. Asi polovinu semestru jsem zde poctivě chodil, ale pak jsem jednou na přednášce usnul, a od té doby jsem se tam neukázal. Většinu věcí jsem se stejně musel učit na projekty nebo cvičení, takže věřím, že jsem o moc nepřišel.

Projekty zde byly tři, z toho dva mi přišly mocinky moc těžké. První projekt jsem zvládl až po pořádné…konzultaci s kamarádem z vyššího ročníku. Když se nad tím zpětně zamyslím, tak ten první projekt byl asi docela lehký, jenom já byl tehdy ještě moc hloupý. Nicméně zvládl jsem to nakonec na čtyři body z pěti, takže docela pohoda. Druhý projekt byl lehký, protože se jednalo o implementaci řetězového zlomku. Nicméně z něj jsem měl jenom 5 bodů z 10, protože jsem ve výsledcích měl často o mezeru nebo \n (nový řádek) navíc. A nějak jsem neměl chuť to řešit se svým cvičícím, protože bych u něj stejně asi nepochodil.

Třetí projekt byl hnus. Asi 80% času nad stráveným projektem jsem věnoval čtení zadání. Jednalo se přitom o (ne)obyčejný průchod bludištěm, které bylo definováno pomocí textového souboru pomocí čísel od 0 do 7, ze kterých po převodu do binární soustavy šlo vyčíst, na jakých stranách políčka jsou zdi. Přišlo mi to složité tehdy, přijde mi to složité i teď. Ale musím uznat, že ty projekty mi toho dali docela dost, vlastně nejvíce z celého předmětu.

Byly zde i cvičení, kde se vždy procvičovala látka z přednášek a probírali se zde i projekty. Jelikož jsem moc nechodil na přednášky, tak jsem se většinou musel na cvičení dopředu připravovat. Což se nakonec vyplatilo, protože jsem měl na konci 7 bodů z 8.

Nejhorší na celém předmětu byla ale půlsemestrálka. Ta mi tehdy přišla úplně nehorázně těžká a nesmyslná. Většinou tam byl napsaný nějaký wtf kód, který bych ani omylem nikdy nenapsal a my měli určit, co tento kód bude dělat. Po písemce jsem byl HODNĚ naštvaný, a docela jsem se bál, jak zvládnu semestrálku, když i půlsemestrálka je tak hardcore. Nakonec jsem měl z půlsemestrálky 5 bodů z 12, což v tomhle případě je snad dokonce i úspěch.

Nicméně semestrálka byla již v pohodě. Jelikož každý rok jsou zadání vcelku podobné, tak jsem si jenom několikrát prošel staré písemky. Celá moje příprava na zkoušku trvala asi 3 hodiny. Stačilo to na 41 bodů z 55. Což mi na druhou stranu přijde strašně nespravedlivý, když u každého projektu mě každý bod stál tak 10 hodin času, a zde mě každý bod stál tak 5 minut.

Published in FIT VUT

Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *